Reiki v našem životě

Informační web o léčení a sebeléčení
těla, duše a ducha


Motto dne:

Vždy splním, co sám sobě i druhým slíbím.

Láska k tělu - jak jednoduché

Dnes jsem se pevně rozhodl přestat odkládat věci ve svém životě – začínám zítra …. Tuto větu jsem si jednou přečetla v dopise, který mi přišel, zasmála jsem se této větičce jako dobrému vtipu a pak v návalu jiných „důležitých“ informací jsem na to okamžitě zapomněla.

Druhý den jsem začala velmi vážně uvažovat nad tím, že je třeba opravdu začít něco dělat pro své tělo. Ne že bych předtím nic nedělala. Občas jsem si zacvičila, zašla na masáž nebo nárazově snědla něco tzv. zdravého. Hlavně jsem se však užírala myšlenkami, že nedělám nic systematicky a pravidelně. Jenže  … co dělat, když návodů na správnou životosprávu je tolik, že při dodržování všeho bych už neměla čas na život?

Myšlenky se mi honily hlavou, až náhle přišla odpověď: "Dělej cokoli, hlavně to dělej vědomě. I kdybys denně udělala jen jednu věc, kterou děláš vědomě pro své tělo, i kdyby to bylo pokaždé něco jiného, je to kapka, která dá základ oceánu.“

S důvěrou jsem poslechla a slíbila si, že s tímto dobrým nápadem hned zítra začnu …Jenže v tom se někde z podvědomí vynořila věta, kterou jsem včera četla. Zarazila jsem se. „Tak ty chceš začít zítra? A chceš vůbec někdy začít?“ Dospěla jsem k důležitému rozhodnutí: „Začnu hned!“

„No jo, začnu. Ono se to lehce řekne, ale hůře udělá. Zvyky se těžko překonávají. Jak můžu začít hned, když jsem se teprve rozhodla? Tak závažné rozhodnutí přece vyžaduje nějakou přípravu. Je přece třeba začít hned od rána …“ Výmluvy se vynořovaly jedna za druhou.

„Tak počkej, jak to přemýšlíš? Co můžeš udělat hned?“ zarazilo tok mých myšlenek mé vyšší já. Rozhlédla jsem se. Mám tady salát. „Dobře tedy - sněz salát.“ Oddechla jsem si nad vyřešeným problémem a pustila se do salátu s plným vědomím toho, že dodávám svému tělu to nejlepší, co mám právě k dispozici.

Dojedla jsem salát a šla si opláchnout ruce. Pustila jsem si studenou vodu a uvědomila si, že studená voda je taky pro tělo užitečná. Sprchovat se ve studené vodě, to se mi sice v tuto chvíli nechce, ale koneckonců, každá kapka se sčítá – umývala jsem si ruce ve studené vodě s plným vědomím toho, že dělám něco užitečného pro své tělo.

Zaradovala jsem se při poznání, jak je to vlastně jednoduché. Vždyť všechny potřebné zdroje mám na dosah, jen si je uvědomit. A co mi udělalo největší radost? Druhý den jsem slyšela od člověka, se kterým jsem se téměř denně vídala: „Co jsi se sebou dělala? Máš nějaký jiný, něžný výraz ve tváři.“ Podívala jsem se do zrcadla a musela uznat, že má pravdu!  Zajásala jsem. Cesta je tedy správná.

Co bych dělala? Celkem nic jiného než vždycky. Jen jsem si začala uvědomovat, co dělám pro své tělo. A to, co nedělám, jsem si přestala vyčítat. A mé tělo tuto lásku začalo vyzařovat na povrch.


Zapsala Iva Janíčková

další články k zamyšlení



 
 
 
 

 

 

 

© Copyright 2004-2018 IRIL. Všechna práva vyhrazena.