Láska k tělu - jak jednoduché
Dnes jsem se pevně rozhodl přestat odkládat věci ve svém životě – začínám zítra ….
Druhý den jsem začala velmi vážně uvažovat nad tím, že je třeba opravdu začít něco dělat pro své tělo. Ne že bych předtím nic nedělala. Občas jsem si zacvičila, zašla na masáž nebo nárazově snědla něco tzv. zdravého. Hlavně jsem se však užírala myšlenkami, že nedělám nic systematicky a pravidelně. Jenže … co dělat, když návodů na správnou životosprávu je tolik, že při dodržování všeho bych už neměla čas na život?
S důvěrou jsem poslechla a slíbila si, že s tímto dobrým nápadem hned zítra začnu …Jenže v tom se někde z podvědomí vynořila věta, kterou jsem včera četla. Zarazila jsem se. „Tak ty chceš začít zítra? A chceš vůbec někdy začít?“ Dospěla jsem k důležitému rozhodnutí: „Začnu hned!“
„No jo, začnu. Ono se to lehce řekne, ale hůře udělá. Zvyky se těžko překonávají. Jak můžu začít hned, když jsem se teprve rozhodla? Tak závažné rozhodnutí přece vyžaduje nějakou přípravu. Je přece třeba začít hned od rána …“ Výmluvy se vynořovaly jedna za druhou.
„Tak počkej, jak to přemýšlíš? Co můžeš udělat hned?“ zarazilo tok mých myšlenek mé vyšší já.
Dojedla jsem salát a šla si opláchnout ruce. Pustila jsem si studenou vodu a uvědomila si, že studená voda je taky pro tělo užitečná. Sprchovat se ve studené vodě, to se mi sice v tuto chvíli nechce, ale koneckonců, každá kapka se sčítá – umývala jsem si ruce ve studené vodě s plným vědomím toho, že dělám něco užitečného pro své tělo.
Zaradovala jsem se při poznání, jak je to vlastně jednoduché. Vždyť všechny potřebné zdroje mám na dosah, jen si je uvědomit. A co mi udělalo největší radost?
Co bych dělala? Celkem nic jiného než vždycky. Jen jsem si začala uvědomovat, co dělám pro své tělo. A to, co nedělám, jsem si přestala vyčítat. A mé tělo tuto lásku začalo vyzařovat na povrch.
Zapsala Iva Janíčková
další články k zamyšlení