Reiki v našem životě

Informační web o léčení a sebeléčení
těla, duše a ducha


Motto dne:

Kam může proniknout světlo, tam nemůže být tma.

Moje cesta s reiki

Moje první setkání s energií reiki přišlo v roce 1995. Na jednom ze seminářů o pozitivním myšlení, které jsem tenkrát pravidelně navštěvovala, mě rozbolela hlava. Jedna z účastnic ke mně přistoupila a nabídla mi reiki. Nevěřila jsem, že by mi mohlo pouhé přiložení rukou pomoci od bolesti, ale řekla jsem, ať to zkusí. Položila mi ruce na čelo a zátylek, já čekala, co se bude dít - a nedělo se nic. Když skončila, hlava mě bolela dál. Tato zkušenost mě tenkrát utvrdila v přesvědčení, že nemám spoléhat na nic jiného než na sebe. Bylo to v době, kdy jsem se učila pracovat se sílou své mysli a byla jsem naprosto opojena výsledky, které to přinášelo.....

Byla jsem vychována materialisticky a vnímala jsem prostřednictvím své mysli první hmatatelné znaky, že existuje i něco víc. Ve svých pětatřiceti jsem měla pocit, jakobych se právě narodila. Vše kolem bylo nové a já cítila, jak úžasnou sílu mají myšlenky. Moje ego se probudilo a začalo hledat hranice, kam až smí . A pomalu zjišťovalo, že hranice jsou neomezené. Vyslovilo přání a pak jen s úžasem sledovalo, jak se přání realizuje. Dnes vím, že jsem tenkrát dostala tento nádherný dar proto, abych dokázala uvěřit, jak velkou sílu má naše mysl. Nebyla jsem však tenkrát schopna přijmout, že kromě této síly existuje i něco jiného. Lidé z mého okolí navštěvovali semináře reiki a říkali, že se tam učí léčit přikládáním rukou. Nezajímalo mě to a připadalo mi to pro mne zbytečné. Mé občasné úspěšné pokusy o zmírnění zdravotních potíží u sebe i u druhých mě vedly k přesvědčení, že umím léčit sílou své mysli. V jaké iluzi jsem tehdy žila, jsem pochopila až za několik let.

Moje druhé setkání s energií reiki přišlo asi o rok později, kdy se můj velmi blízký přítel Lubomír začal o reiki zajímat.. Moc jsem tomu, co mi říkal o reiki, nevěnovala pozornost. Věděla jsem jen, že našel v knihkupectví knihu o reiki, která ho zaujala a že měl touhu reiki poznat. A tak jel Lubomír na kurz se zasvěcením do prvního stupně sám. Po návratu byl nadšen, ale moc mi o reiki nevyprávěl. Asi cítil, že bych tomu stejně příliš nerozuměla. Byl duchovně jinde než já, od mládí se zajímal o šamanismus, léčitelství, jógu a podobné obory, mě zaměstnávala pouze moje mysl. Teprve později, až jsem se o reiki začala zajímat, mi začal vyprávět, jaké to na kurzu bylo a že nejvíc na něj zapůsobilo, když na něho úplně cizí lidé položili ruce a on poprvé v životě cítil lásku. Moc jsem to nechápala, měla jsem na rozdíl od něho šťastné dětství a mé děti se rovněž narodily z velké lásky. Lubomír však nevnímal reiki pouze jako léčebnou metodu, ale hlavně jako energii lásky, která nás může nejen léčit, ale i pomáhat v životě.

Své první zasvěcení vnímal jako začátek své cesty s reiki a věděl, že se chce dopracovat až k učitelskému stupni a tu nádhernou zkušenost, kterou dostal on, chce předávat dalším lidem. Nebyla to pro něho cesta snadná. Reiki ho vedla k odpuštění lidem, kteří mu v životě hodně ublížili. Pamatuji si z té doby, jak jsem Lubomíra často viděla, že má ruce položeny na své hrudi a léčí si nachlazení a taky vím, že chtěl léčit nemocnou maminku a musel přijmout, že jí pomoci nemůže, když maminka ve schopnost jeho rukou léčit nevěří. Přesto mluvil o tom, že používá reiki rád a že mu při jeho profesi maséra reiki hodně pomáhá.

Já jsem tomu, co mi tenkrát říkal o reiki, nerozuměla a nezajímalo mě to. Když však na mě položil ruce, bylo to velice příjemné. Nevěděla jsem, že energie, kterou mi tím dává, je reiki, a pokud to řekl, okamžitě jsem to zapomněla. Přijímala jsem však energii od něho téměř každý den, bylo to období, kdy jsem cítila hodně lásky a netušila jsem, že mě reiki začíná vést. Síla mé mysli najednou dostávala trhliny. Začalo přibývat situací, kdy se mé představy neuskutečňovaly tak, jak si mé ego přálo. A já začala bojovat. Sama se sebou i se svým okolím. Tyto boje mne stály velké množství energie, kterou mi Lubomír pravidelně doplňoval. Já jsem si přitom vůbec neuvědomovala, že dostávám reiki, neznala jsem k tomu žádnou teorii, pouze mi to bylo příjemné. Mou mysl zaměstnávalo mé ego, které chtělo, aby se ostatní chovali podle jeho představ a bylo ochotno do toho dát jakékoliv množství energie. A vůbec si neuvědomovalo, že ještě nezkolabovalo jen díky reiki, kterou jsem téměř každý den přijímala. Jenže reiki mne zároveň vedla - pomaličku, skrytě, po krůčkách. Posílala mi do cesty ty nejnemožnější situace, na kterých mělo moje ego pochopit, kudy cesta nevede. Blízcí lidé se chovali zcela jinak, než jsem si přála a rovněž energie, kterou jsem dávala do vydělávání peněz, šla naprosto vniveč. Vymýšlela jsem stále lepší metody získávání zákazníků a měla jsem jich čím dál tím méně. A pak to mé ego poprvé vzdalo. Rozhodla jsem se, že chci pochopit všechno, co je pro mne důležité, vyslala jsem sílou své mysli tuto prosbu a otevřela se přijímání. Reiki konečně dostala příležitost se mnou pracovat účinně.

Lubomír v té době navštěvoval hodně kurzů reiki u různých mistrů reiki, protože toužil mít o reiki více informací a knih bylo o reiki velmi málo. Byly chvíle, kdy mi o reiki a svých zážitcích z kurzů povídal a předával mi tak své poznání, že každý mistr používá jiné techniky a že reiki je opravdu úžasná léčebná síla, která dává lidem svobodu tvořit a léčí každého bez ohledu na techniku. Pro své hlubší pochopení navštívil dokonce i kurzy jiných druhů reiki, které se v té době začaly u nás šířit. Přesto mě reiki dál vůbec nezajímala, jenom při téměř každodenním kontaktu s Lubomírem jsem přijímala energii zcela spontánně. Byly chvíle, kdy jsem si sama přikládala jeho ruce na své tělo intuitivně tam, kde jsem to cítila nejpříjemnější a Lubomír mi energii rád dával. Mě však vůbec nenapadlo dávat do souvislosti s reiki to, co se mi začalo dít v životě po mém otevření se přijímání duchovních zkušeností.

Překážky, na kterých jsem měla něco pochopit, přicházely čím dál tím horší a horší. Cítila jsem však, že nejsem sama. Začaly se mi zdát sny, ve kterých jsem viděla svou další cestu. Nebyla to cesta příjemná. Musela jsem hodně přehodnotit své postoje a zpočátku bylo dokonce nutné vyostřit dosavadní boje. Tato cesta trvala tři roky a postupně jsem začala žít jinak. Mé vztahy se zlepšily, i když často jsem se neuměla chovat tak, jak jsem si přála. V té době se rovněž otevřela moje cesta pochopení duchovních zákonů podle tarotu a Lubomír, který se o karty nikdy nezajímal ani jim nerozuměl, mi podle svých poznání z šamanského světa intuitivně poradil, jak chápat některé karty živlů jinak než byly běžně popisovány. To mi hodně pomohlo nacházet v tarotu pro mě pozitivní cestu a reiki mě začala vést k přijetí zasvěcení. Já jsem samozřejmě netušila, že mě k tomuto rozhodnutí vede reiki, přestože jsem vnímala nějakou sílu, která mě vede a pomáhá mi. Přišlo to všechno jakoby samo. Najednou jsem si začala uvědomovat, že ta příjemná energie, kterou pravidelně přijímám, je energie reiki, vědomě jsem ji začala žádat a uvědomovat si, že Lubomír, který mi dával už několik let energii, je mým učitelem. V té době již našel mistra reiki, kterého ctil jako svého učitele a rozhodl se přijmout učitelské zasvěcení. Tím mé rozhodování o volbě vhodného mistra reiki bylo velmi snadné.

A tak jsem se v listopadu 2000 ocitla na jednom z prvních Lubomírových seminářů reiki. Příliš jsem nevěřila, že mně zasvěcení přinese něco nového. Když jsme krátce před seminářem dělali reiki ošetření ve skupině, přikládala jsem ruce stejně jako ostatní s představou proudu energie a měla jsem pocit, že reiki nepotřebuji. Přesto jsem byla na zasvěcení zvědavá a plná očekávání. Možná právě proto jsem nic zvláštního necítila. Pak jsem se ještě dozvěděla, že energie reiki je považována za boží energii, uvědomila jsem si, že ta síla, která mi do té doby pomáhala, je totožná s reiki a nabyla jsem dojmu, že celé zasvěcení bylo pro mne zbytečné. Překvapení však přišlo první noc po zasvěcení, kdy jsem se dvě hodiny po usnutí probudila s rukama položenýma na svých prsou a byla jsem příjemně zahřátá. Pro mé zimomřivé tělo to byl velice silný zážitek a tehdy jsem si začala uvědomovat, že reiki je úplně jiná energie než síla mysli a že práce s ní je pohodlnější a příjemnější. Od té doby neuplynul den, kdy bych usínala jinak. Začala jsem si dávat reiki sama sobě i během dne, aniž bych od toho očekávala nějaké zázraky. V mém životě se viditelně nic nezměnilo, proto jsem nad reiki příliš nepřemýšlela. Jen jsem se energií intuitivně naplňovala.

Za měsíc se konal seminář reiki druhého stupně a já věděla, že se chci zúčastnit a naučit se reiki využívat více, protože mi nestačilo dávat si reiki a nevidět žádné změny, které by mi to údajně mělo přinášet. Dávat reiki druhým lidem mě nebavilo a když jsem chtěla dávat reiki květinám a bylo nutné přikládat ruce na každou květinu samostatně, bylo to pro mne utrpením. Očekávala jsem, že když budu umět použít symboly reiki, tato práce se urychlí a zjednoduší. Těšila jsem se, že když budu mít málo času věnovat se každé rostlince samostatně, dám reiki najednou během několika minut všem květinám v bytě nebo pošlu na dálku na zahradu. Od samotného zasvěcení jsem již celkem nic neočekávala a možná právě proto byl tento zážitek mnohem silnější. Při zasvěcení i potom při používání symbolů jsem začala energii vidět. Ocitla jsem se v jiném světě. Naplňovala jsem energií reiki místnost a přitom jsem viděla, jak se místnost plní nádherně fialovou nebo zelenou barvou. Tato schopnost u mě později zase vymizela, ale věděla jsem, že by stačilo poprosit a trochu víc se soustředit a zase by se obnovila. Již jsem to však nepotřebovala. Pro důkaz, že energie existuje, mi to tenkrát stačilo. Znala jsem symboly a začala s nimi pracovat. Samozřejmě každý den, protože všechno, co jsem kdy dělala, jsem dělala naplno. Bylo to období experimentů a zkoušení, co všechno se dá pomocí reiki zvládnout. A postupně jsem zjišťovala, že se reiki dá použít úplně na všechno stejně jako síla mysli a začala jsem být nadšená. Věřila jsem, že reiki vždy udělá všechno pouze pro nejvyšší dobro a využívala jsem energii pro posílení všech svých vědomých pozitivních myšlenek. Kromě toho jsem si přikládala sama na sebe ruce a dávala si reiki za pomoci symbolů, takže reiki měla možnost se mnou pracovat, zdaleka jsem však nepřikládala této činnosti velký význam. Jen jsem to dělala, nepřemýšlela nad tím a reiki mne vedla. V té době jsem dostala první odměnu - práci, která mě bavila a přinášela finanční částku ve výši, jaká se dříve objevovala jen v mých snech. S odměnami ve vztazích to však bylo horší. Snažila jsem se o správné postoje a ne vždycky se mi to dařilo. Bylo to velmi těžké období, kdy jsem nedokázala emocionálně v radosti přijímat důsledky svých rozhodnutí a stále jsem hledala cestu, jak se netrápit a své vztahy zharmonizovat pro dobro všech. A pak mi přišla velice silná myšlenka, že v mistrovském symbolu se skrývá tajemství, jak se naučit žít v opravdové harmonii.

V červnu 2001 jsem přijala zasvěcení do třetího stupně, a to mi dokonale změnilo život. Navenek zůstalo všechno stejné, jen mé postoje se změnily a já pro to již nemusela nic dělat. Moje ego se definitivně vzdalo a začalo přijímat realitu bez jakékoliv snahy ji měnit. Má přání a cíle se změnily v pouhé sny, zmizela závislost na jejich splnění a já začala žít šťastně a radostně v přítomném okamžiku. Teprve nyní jsem si plně uvědomila, jaký dar jsem v podobě reiki dostala. Mistrovský symbol mně vnesl do srdce klid a mír. Začala jsem reiki opravdově milovat a od mého třetího zasvěcení jsem začala být s reiki spojena i několik hodin denně. Kdykoliv jsem měla volné ruce, naplňovala jsem se jimi energií i při jakékoliv jiné činnosti nebo jsem si alespoň v duchu opakovala jména symbolů jako mantry. Když se mi někdy výjimečně stalo, že jsem celé dopoledne reiki nepoužila a již po poledni se cítila vyčerpaná, uvědomovala jsem si, že začínám být na reiki závislá, ale zároveň mě to naplňovalo nádherným poznáním, že tuto vyčerpanost nemusím snášet jako lidé, kteří neumí přijímat reiki. Vždy jsem během několika minut hladinu energie dorovnala a věděla jsem, že je to jediná závislost, které se nechci zbavovat. A bylo to dobré rozhodnutí, které jsem ocenila až po několika dalších letech, kdy tato závislost sama zmizela poté, když jsem se naučila minimalizovat ztráty energie a doplňovat se podle potřeby.

A reiki nás s Lubomírem vedla dál. Ve chvílích, kdy se v mém srdci objevil zmatek, zklidnila mě a ve chvílích pohody přinášela informace o duchovních zákonech. Lubomíra zase vedla k přijetí role mého duchovního učitele. Moje dotazy byly pro něho nekonečnou zkouškou jeho trpělivosti. Ptala jsem se opakovaně na stejné věci, toužila jsem reiki nejen používat, ale i pochopit a nechtěla jsem chodit k jinému mistrovi. Cítila jsem, že Lubomírovy „exkurze“ u různých mistrů i jeho schopnost vnímat reiki jako součást fyzikálních i duchovních zákonů, mají velký význam i pro mne. Moje zasvěcení do učitelského stupně tak přicházelo spontánně, v běžných rozhovorech, kdy jsem trávila s mým mistrem reiki hodně volného času a téměř každý den jsme si povídali nejen o reiki, ale i o andělích a duchovních zákonech, které jsem postupně objevovala v tarotu, společně jsme se učili rozvíjet své senzitivní vnímání energetického světa. Lubomír měl hodně příležitostí k vyciťování energií jednotlivých lidí při masážích, já se zase více věnovala rostlinám a sledování jejich energií. Starali jsme se společně o zahradu a rostlinkám jsme pomáhali za pomoci reiki, andělé zase pomáhali nám, abychom rozdílnostem našeho vnímání energetického světa lépe porozuměli. Bylo to pěkné období vzájemného předávání si zkušeností, které přirozenou cestou vyústilo v mé zasvěcení do čtvrtého stupně reiki.

Nikdy předtím mě nenapadlo, že budu učit reiki a devět měsíců po svém prvním zasvěcení jsem byla na Lubomírově týdenním semináři požádána skupinou patnácti lidí, abych jim vysvětlila, jak mají používat reiki prvního stupně. Zasvěcení již všichni měli, potřebovali pouze informace a Lubomír měl málo času se jim věnovat, protože na semináři byli i žáci vyšších stupňů. Byla to pro mě výzva, poprosila jsem reiki o pomoc a bez přípravy jsem půldenní přednášku o reiki v pohodě zvládla. To mi zvýšilo sebevědomí a téměř na den přesně za rok po svém prvním zasvěcení jsem již v Brně vedla svůj první samostatný kurz reiki. Otevřela se mi tím nádherná cesta a splnilo se jedno z mých přání – pracovat s lidmi a pro lidi.

Jenže cesta nikdy nekončí, reiki nás vedla s Lubomírem k další duchovní práci na sobě a já postupně začala chápat, že ta síla, která mi celou dobu pomáhala a vedla mě, jsou andělé. Tímto poznáním začala další etapa naší společné cesty s Lubomírem. Andělé nás začali vést prostřednictvím reiki k hlubšímu pochopení proudění vesmírných energií i našeho společného poslání. Bylo to nádherné, i když velmi těžké a často i nepříjemné období hledání správné cesty, na jejímž začátku v roce 2001 jsme již oba dělali profesionálně masáže a přáli jsme si předávat své zkušenosti profesionálně i při zasvěcování do reiki. Já jsem navíc cítila, že ještě potřebuji hodně věcí o vesmírných zákonech a proudění energií pochopit. Proto jsem se dál zdržovala v Lubomírově blízkosti, jak jen to bylo možné a dnes již vím, že to bylo pro mne velmi dobré, naše další společná cesta reiki mě vedla k mnohem hlubšímu porozumění vesmírným zákonům než bych bez jeho přirozené moudrosti dokázala sama přijmout.


Článek napsala: Iva Janíčková
Další články o reiki


 
 
 
 

 

 

 

© Copyright 2004-2018 IRIL. Všechna práva vyhrazena.