Reiki v našem životě

Naše společná cesta se začala odvíjet dlouho předtím než jsme oba přijali mistrovské zasvěcení do reiki. Již od doby, kdy jsme se v roce  1996 poznali,  jsme šli společnou cestu vzájemného duševního růstu, kterou jsme  měli spojenou s reiki, kdy Lubomír mi reiki pravidelně dával a sám chodil na různé kurzy reiki. Absolvoval jich mnoho u různých mistrů, protože v té době nebylo příliš mnoho příležitostí dozvědět se o reiki jinde než na kurzech, internet byl v plenkách a knih o reiki bylo u nás málo. Kdo potřeboval informace, musel si je takto aktivně vyhledávat. Já byla pasívnější, Lubomír mě pouze dával reiki a poté, kdy jsem přijala zasvěcení, jsem dostala i všechny informace, které z různých zdrojů posbíral.  Přijala jsem ho jako učitele a byla mu vděčná, že mám všechny informace pohromadě.

Jako začátek naší společné cesty s reiki pak vnímám hlavně dobu, kdy jsem přijala od Lubomíra mistrovské zasvěcení. V této době jsem začala mít pocit, že potřebuji ještě pochopit mnoho věcí o vesmírných zákonech i o reiki, abych mohla reiki začít zodpovědně učit.  Lubomír mě neučil, jak  mám organizovat kurzy ani jak předávat lidem své zkušenosti. Vždycky, když jsem se ho na to zeptala, dozvěděla jsem se, že  si každý reiki mistr tvoří sám svůj systém výuky a mám se nechat vést energií reiki. Reiki nás takto vedla k další duchovní práci na sobě a já postupně začala chápat, že ta síla, která mi celou dobu pomáhala a vedla mě, není jen inteligence samotné reiki, ale že mi pomáhají i andělé, kteří mě vedou porozuměním sobě i vesmíru.  Tímto poznáním začala další etapa naší společné cesty reiki. Uvědomovala jsem si, že nás oba andělé vedou prostřednictvím reiki k hlubšímu porozumění našeho společného poslání. Bylo to nádherné, i když velmi těžké a často i nepříjemné období hledání správné cesty. Bylo to v roce 2001, oba jsme již v té době dělali masáže a přáli jsme si předávat své zkušenosti profesionálně i při zasvěcování do reiki.

První čtyři roky jsme se učili najít hranici mezi bezpodmínečnou pomocí každému potřebnému a žitím v materiálním světě. Nebylo pro nás jednoduché přijímat za informace o reiki peníze, přestože investice, které jsme sami za kurzy zaplatili, mnohonásobně převyšovaly náš měsíční příjem. Naše touha pomáhat i lidem sociálně slabým byla někdy silnější než vlastní pud sebezáchovy a potřebovali jsme hodně andělské pomoci, abychom stanovili správné ceny za naše kurzy i čas při léčení. Kromě toho nás andělé začali učit, jak máme své schopnosti vnímání andělského světa předávat jiným lidem. Lubomír začal kromě reiki učit i andělské semináře a já jsem se postupně setkala s několika lidmi, kteří mi pomáhali andělské vibrace i jiné vesmírné energie pochopit. Prožila jsem si velmi mnoho meditací řízených anděly a mistry z duchovního světa a naučila jsem se je přijímat ve vibracích reiki. Byla to pro mne tvrdá škola, kdy jsem se učila v reiki, která přese mě proudila, rozlišovat průvodce, kteří pomáhají na duchovní cestě od vibrací léčivých sil a současně jsem se učila chápat i skryté vnitřní zákony démonského světa - zla, které má člověk v sobě v podobě svého egoismu, svých nenaplněných tužeb i své pýchy. Lubomír mně na této cestě hodně pomáhal svou přirozenou moudrostí a znalostí mnoha duchovních zákonů i tím, že společně se mnou prováděl některá energeticky náročná cvičení, která mi pomáhala porozumět. Tato poznání mi pomohla hlouběji pochopit léčivou sílu reiki i vnitřní zákony psychiky a předávat své zkušenosti zasvěcením, které moji žáci pojmenovali andělské reiki. Bylo to v roce 2004, kdy zde již bylo hodně mistrů reiki, do andělské energie však nikdo zasvěcení neprováděl. Proto přišel nápad založit občanské sdružení s posláním spojit se s mistry reiki, kteří rovněž chtějí v reiki předávat spojení s andělskými průvodci.

Moje představa spolupráce byla však dost naivní a teprve po setkání s některými z nich jsem si uvědomila, že představy reiki mistrů o andělích jsou velmi rozdílné a navíc i ve výuce reiki měl každý svou víru i vlastní systém výuky.  Přizpůsobit se všem bylo nad mé síly. Bylo to v době, kdy se začaly objevovat nabídky na zasvěcení do mnoha různých energetických systémů a většina mistrů reiki neměla zájem o spolupráci, chtěli pouze přijmout další systém, na který budou provádět zasvěcení. Připadala jsem si jako hokynář v obchodním světě a zasvěcování do andělského reiki jsem rok po založení sdružení IRIL opustila. Současně odešli ze sdružení někteří zakládající členové a já se začala věnovat pouze kurzům reiki, pomáhala jsem Lubomírovi při organizaci jeho andělských seminářů i kurzů masáží a v kurzech tarotu jsem spolupracovala s Radmilou, svou první žákyní, která se rozhodla naše společné zkušenosti předávat.

Bylo to pěkné období spolupráce, které však bohužel skončilo tím, že se Radmila rozhodla jít vzorem svému dospívajícímu synovi, našla si běžné občanské zaměstnání v nemocnici a na kurzy jí již nezbýval čas. Po jejím odchodu jsme zůstali ve sdružení sami s Lubomírem a po přehodnocení našeho času jsem začala učit kurzy tarotu a Lubomírovi jsem začala organizovat kromě andělských seminářů a kurzů masáží  i kurzy reiki. V té době začali  někteří naši žáci projevovat zájem o spolupráci ve sdružení, což mě dalo novou naději, že moje původní přání  spolupracovat při výuce reiki s jinými reiki mistry, je reálné, pouze se realizuje jinak, než jsem si před lety představovala.

Tím začala v roce 2011 další etapa naší společné cesty s reiki, sdružení se začalo rozrůstat a s tím přišly nové impulzy, jak dál. Přestože svou cestu reiki jdeme s Lubomírem již dost dlouho, stále cítíme, že je co objevovat a na sobě zlepšovat. Klasické zaměstnání jsme již dávno opustili, oba se věnujeme kurzům, terapiím a masážím, ve společném volném čase si povídáme stejně jako kdykoliv dříve o propojení přírodních zákonů s duchovními a věnujemem se zahradě. Jednou se mě zeptal jeden můj žák, jestli někdy taky jezdíme na dovolenou, že běžný člověk vydělává peníze, aby mohl jet třeba na dovolenou. Takový dotaz mě trošku zaskočil, protože je pravda, že na dovolené ani jeden z nás už mnoho let nebyl a současně jsem si uvědomila, že dovolenou už nějaký čas nepotřebuji. To, co dělám, necítím jako práci, proto momentálně nemám touhu „někam vypadnout“ a poznání mám zatím dostatek ve svém nitru, takže mě nelákají ani cesty za poznáním nových krajin. Peníze, které nám lidi na kurzy, terapie a masáže přinesou, používáme  na běžné živobytí a na to, abychom se mohli věnovat lidem na kurzech, investujeme do placení nájmu i na tisk manuálů a brožurek. Kromě toho věříme, že podaří zrealizovat i stavbu domečku, který si přeje Lubomír postavit vlastníma rukama. 

Žijeme svou cestu s reiki takto úplně obyčejně jako běžný život, přijímáme věci tak, jak přicházejí a to, co můžeme měnit, tak měníme - svou myslí a svými postoji k životu, k druhým lidem, k sobě navzájem. Naše kurzy vytváříme tak, jak to cítíme jako nejlepší, aby pomáhaly každému na jeho cestě a naší snahou je, aby každý, kdo přijde, se s námi cítil dobře. Věříme, že se nám to daří, hodně lidí se vrací a doporučují nás i svým známým. Rádi se rovněž věnujeme lidem, kteří hledají informace o energiích nebo chtějí sdílet zkušenosti. Proto budeme rádi v kontaktu s každým, kdo se nám ozve, můžete napsat na naše e-mailové adresy.

Napsala Iva Janíčková

další články o reiki