Reiki v našem životě

Informační web o léčení a sebeléčení
těla, duše a ducha


Motto dne:

Stále odpouštím – všemu, všem a hlavně své výčitky svědomí.

Osudové setkání i rozchod

Potkaly se dvě duše.
„Jé, ahoj, my se známe… Pamatuješ, jak jsme si spolu hrály?“
„Samozřejmě, pamatuji. Celý život žiji jen pro naše setkání. Tenkrát, když jsme si slíbili, že se potkáme a něco velkého spolu podnikneme, byl to krásný sen. Škoda že jsme se nepotkaly dřív, už je příliš pozdě.“
„A proč, proč by bylo pozdě? Vždyť žijeme jen jednou a nikdy není pozdě začít.“
„Nemám sílu, zkušenosti mé osamělé cesty šly jinudy. A mám teď spoustu jiných závazků.“
„Já ti pomohu je splnit a znovu to spolu rozjedeme, jako kdysi – pamatuješ?“
„Nikdy nevstoupíš do stejné řeky a mně se teď již nechce, nechej mě prosím být. Potřebuji teď něco jiného.“
„Miluji tě a bez tebe neumím uskutečnit nic velkého.“
„Ale umíš, jsi rozumná a moudrá duše. A všechny velké věci uskutečňují moudré duše.“
„Nikdy nemohu uskutečnit bez tebe to, co s tebou.“
„Ale umíš uskutečnit něco jiného, stejně velkého, krásného a moudrého jako to, co bychom uskutečnily spolu.“
„Nemohu přece zradit náš společný sen. Počkám, až nabereš novou sílu a pak…“
„Počkej, zadrž, to by trvalo příliš dlouho. A život je krátký.“
„Nevadí. Počkám třeba i několik životů, miluji tě a nikdy tě neopustím.“
„I já tě miluji, ale dnes tě musím opustit. Vždycky však budu s tebou, v dobrém i zlém. Prosím tě, žij. Žij teď. Nečekej, život se ztrácí každým dnem.“
A tak se dvě duše zase rozešly. 

Napsala Iva Janíčková

další články k zamyšlení

 



 
 
 
 

 

 

 

© Copyright 2004-2018 IRIL. Všechna práva vyhrazena.